Podzimní období temna aneb proč bych nejraději usnula až do jara

Tak už je to definitivní. Horké dny plné sluníčka jsou minulostí a čeká nás pro mě nejméně oblíbená část roku. Nevím, jak to máte vy, ale já bych podzim klidně z kalendáře vyškrtla.

Dokud je venku trochu přívětivě, svítí sluníčko a člověk může odpoledne vyrazit ven jen v mikině, ještě to jde. Ale jakmile se ke konci října změní čas, jako by mi někdo vyměnil tělo a uspal hlavu. Nemám ráda šedivé dny. Ranní mlhy. Tmu, když odcházím do práce, a skoro tmu, když se z ní vracím. Dny, kdy mám pocit, že sluníčko uvidím jedině tehdy, když si ho sama namaluju. Tomuhle období od konce října do Vánoc soukromě říkám období temna.

A popravdě – někdy se přesně tak i cítím. Energie mám sotva na zvládnutí toho, co opravdu musím. Břicho nafouklé jako balón. Žaludek občas jako na vodě. Chuť zalézt domů, zatopit, uvařit si něco teplého a nikam už nejít. V těchto chvílích docela dobře chápu, proč některá zvířata upadají do zimního spánku. Někdy jim to i trochu závidím. Koncem října usnout a někdy v březnu se probudit. Kde se to podepisuje?

Proč se na podzim můžeme cítit jinak než v létě?

Dřív mě štvalo hlavně to, že najednou nejsem „ve své kůži“. Vždyť se přece nic tak zásadního nezměnilo. Chodím do stejné práce. Jím víceméně stejně. Vstávám ve stejnou dobu. Mám stejné tělo. Tak proč to, co v létě docela dobře fungovalo, najednou nefunguje? Až s ajurvédou mi došlo, že je nesmysl chtít po sobě v listopadu totéž co v červenci. Vždyť příroda to také nedělá.

Žijeme v cyklech stejně jako ona a všechno kolem nás se během roku mění. Venku je chladněji. Je více větru. Méně světla. Příroda vysychá, stahuje se, zpomaluje. Jen náš životní styl to často vůbec nerespektuje a my samy po sobě chceme, abychom fungovaly pořád stejně.

Co se podle ajurvédy děje na podzim s energií váty?

Ajurvéda spojuje chlad, sucho, pohyb, lehkost a proměnlivost s energií váty. A právě podzim je obdobím, kdy těchto vlastností přibývá všude kolem nás. V ajurvédě platí jednoduchý princip – podobné vlastnosti se navzájem posilují. Když tedy přibývá chladu, sucha, větru a proměnlivosti v přírodě, mohou se stejné vlastnosti více projevovat i v našem těle. A protože nejsme od okolního světa oddělené skleněnou stěnou, začneme to postupně vnímat i samy na sobě.

Najednou máme sušší pokožku. Studí nás ruce a nohy. Trávení, které celé léto poslušně fungovalo, začne stávkovat. Přidá se nafouklé břicho, nepravidelnost, někdy tíha v žaludku. A v naší hlavě lítají myšlenky jedna přes druhou, v noci se budíme a náš spánek je lehčí. Právě suchost, chlad, nafouknuté břicho, nepravidelné trávení, neklid nebo lehčí spánek patří z pohledu ajurvédy mezi typické projevy zvýšené váty. Když jsem tohle začala chápat, došlo mi, že moje tělo mi nedělá naschvály. Jen reaguje na to, co se děje kolem něj a v přírodě.

Rozumět tomu ale ještě neznamená podzim milovat

Bylo by krásné napsat, že od chvíle, kdy znám ajurvédu, vítám každý říjen s otevřenou náručí, raduji se z prvního studeného větru a těším se na listopadové mlhy. Netěším.

Podzim je pro mě pořád náročné období. Vím, že u mě v těle převažuje energie váta, a proto v tuhle dobu nemůžu od svého těla chtít totéž co v létě. A za ty roky už také docela dobře vím, co mu dělá dobře. Bez pořádně horké vany několikrát týdně si tohle období neumím představit. Někdy do ní vlezu zmrzlá až na kost a vylezu jako úplně jiný člověk. Moje milované saláty mají také na pár měsíců smůlu. V létě bych je mohla jíst pořád. Jenže už koncem září přijde chvíle, kdy se můj žaludek rozhodne, že syrové a studené už prostě nechce. A když jeho názor ignoruju, obvykle mi ho velmi rychle připomene.

Takže se na plotně zase objevují polévky, teplá zelenina, kaše, rýže a samozřejmě koření. Večer častěji zapaluju svíčku. Vařím si teplý čaj. A mnohem méně mě trápí, že se mi v osm večer už vůbec nic nechce. Dřív bych se cítila provinile, že bych měla ještě něco udělat. Dnes si dám teplou vanu a zabalím se do deky. Říkám tomu pelíškování. A čím jsem starší, tím víc si myslím, že je to velmi podceňovaná podzimní disciplína.

Co mi na podzim pomáhá zklidnit vátu?

A tak jsem se přestala snažit fungovat celý rok stejně. Na ajurvédě mám ráda právě to, že mi nedává striktní příkazy, kterým bych se musela přizpůsobit. Mnohem víc mě učí pozorovat. Co se mění venku a kolem mě? Jaký vliv to má právě na mě? A co můžu udělat, aby spolu tyhle dva světy zase trochu lépe vycházely?

Z pohledu ajurvédy zvýšenou vátu vyrovnávají vlastnosti, které jsou jejím opakem – teplo, pravidelnost, klid, výživa a uzemnění. V běžném životě to ale nemusí znamenat nic složitého. U mě je to někdy teplé jídlo místo salátu. Někdy horká vana. Někdy svíčka, hrnek čaje a večer, ve kterém si dovolím odpočívat. A právě v tom vnímám největší rozdíl mezi dneškem a dobou, kdy jsem ajurvédu neznala.

Podzim pořád nemám ráda. Ale už mu mnohem víc rozumím.

A díky tomu už také víc rozumím i sama sobě. Takže jestli máte v listopadu chuť zalézt pod deku, vaše břicho se rozhodlo žít vlastním životem a energie zmizela neznámo kam, možná se na chvíli přestaňte ptát:

Co je se mnou špatně?

A zkuste místo toho: Co mi moje tělo v tomhle období říká?

Já se tedy i letos budu už od října těšit na jaro a trochu závidět zvířatům jejich zimní spánek. Ale mezitím si napustím horkou vanu, uvařím něco teplého, zabalím se do deky a připomenu si, že v listopadu prostě nemusím fungovat na plno. A tak si vědomě dovolím zpomalit, abych tohle období temna docela dobře přežila.